Svět podle Márvina v roce 2020
Někdy v roce 2014 napsal OV futuristický scifi článeček o vodáctví na Vltavě v roce 2019. Tak, co, do jaké míry se náš OV trefil?
Píše se rok 2020. Sedíte v lodi a jedete z Vyšáku do Rožmberka. Háček nadopovaný podpůrným arzenikem má pro jistotu pádlo s motorovým pohonem včetně přepínače zpátečky, aby nemusel dělat kontra. Pokud tento pohon selže, má kapitán po ruce přídavný elektropohon s kormidlem na zádi. Začíná pršet. Nevadí, čidla umístěná na přídi to už zaznamenala a vysílají ionizační záření, které kapky odchylují od lodi. Rázná siréna organizačního vedoucího svolává ostatní lodě každou čtvrthodinku na rumovou. Pivíci ale pouze mačkají čudl u svého trička a vyjíždí trubička č. 1 s rumem. U Herbertova jsme co by dup. U jezu svítí číslo 10.658. Jedeme právě včas, naše čísla jsou 10.661 až 10.670. Senzory u jezu ale nepouští na jez Bárnyho loď, jelikož maximální tolerance alkoholu v krvi vodáka je pro tento jez stanoven na 3,5 promile. Přenášet musí i Márvin, jelikož vážní mechanismus nepouští lodě těžší než 100 kilo. Pod jezem se seznamujeme s vodačkami z Hodonína. Chceme znát jejich telefonní číslo, s kým byly včera na večeři a zda letos neměly nějaké pohlavní nemoci. Komárek je fotografuje svým mobilem od Googlu. Jeho software Googles okamžitě rozezná, na co kamerou mobilního telefonu míří, porovná fotku s miliardami obrázků v databázi vyhledávače a „vyplivne" všechny dostupné informace. Je to v pohodě, spalničky v 6 letech se dají zkousnout. Rumař je viditelně nervózní, ale jen chvíli. Jeho vyhledávači Look nedalo zas tak moc práce najít, kde ještě dnes sežene nejlevněji viagru a hodně účinný jed. Jsme v Rožmerku. Lodě nám místní plájboj zavezl do vodáckého přístavu. Lepit lodě není třeba, kameny byly z Vltavy odstraněny už v roce 2017. Je to hezká nebo hrůzostrašná vize ?